Historie kulturního domu

VZNIK BUDOVY

Roku 1894 byla založena v Hulíně “Jednota sv. Josefa“, brzy si pořídila svůj vlastní stánek, přesněji v roce 1897. Toť neklamným důkazem, že Jednota sv. Josefa nebyla žádným chvilkovým nápadem, ale dílem plným života a síly. Z ní vyrostly všechny složky našeho života katolického v Hulíně. Katolická omladina, Svaz lidových železničářů, Svaz katolických žen a dívek a zvláště náš milý OREL československý. Hned v původní místnosti Jednoty sv. Josefa u paní Anny Malošíkové byla na dvoře postavena bradla, aby naši hoši mohli po chuti cvičiti a tužiti se – a tato bradla byla postavena i v nové budově vlastní. A tak jest vlastně Jednota sv. Josefa nejstarším tělocvičným spolkem v Hulíně.
(z publikace 25 let Orla v Hulíně 1909-1934)

Spolkový dům Jednoty svatého Josefa v Hulíně byl postaven v roce 1897.

OD ROKU 1914 – 1948

Během první světové války, resp. ihned po jejím vypuknutí v roce 1914, vznikl Podružný spolek Červeného kříže v Hulíně. Budova Jednoty svatého Josefa sloužila spolu se Sokolovnou za první světové války v letech 1914-1918 jako lazaret.

V době meziválečné byla Jednoty svatého Josefa centrem kulturního dění v Hulíně. A jelikož organizace Orla, která zde sídlila, měla v době „první republiky“ blízko ke straně lidové, byla budova označována jako Lidový dům. Po druhé světové válce několik let ještě Lidový dům sloužil svému účelu pod patronací orelské jednoty.

PO ROCE 1948 – ZA SOCIALISMU

Dne 14.3.1948 byla činnost Orla zakázána a budovu převzal Svaz české mládeže.

V roce 1951 byl převeden dům do operativní správy n.p. PILANA, která v něm zřídila Závodní klub ROH Pilana. Následující rok byl sepsán protokol o provedení úpravy domu za 722.000,- Kčs vč. projektu. Úprava se týkala hlavně místnosti pro kroužky a divadelní odbor „TYL“, který v budově působil.

V roce 1951 dochází při Závodní radě ZPS Hulín k založení Závodního klubu. Jako jeden z prvních zájmových kroužků byl ustaven kroužek divadelní, který ještě téhož roku sehrál hru Muzikantská Liduška. Postupně byl založen kroužek dechové hudby, kroužek zahrádkářský, pěvecký kroužek se skupinou H6 (pokračovatelé původní  Hulínské šestky),  fotokroužek, filmový kroužek,  taneční kroužek valašských tanců, loutková scéna a kroužek esperanta. Uvedené zájmové kroužky byly vybaveny potřebným inventářem  v roce 1952. V té době fungoval i závodní klub Pilana a v Hulíně Osvětová beseda. Divadelní kroužek  soustředil svou činnost do místní sokolovny. Postupně byly uvedeny na scénu hry Muzikantská Liduška, Zlatý kolovrat, Záhořanský hon, Bouře, pohádka Popelka, Chudák manžel,  Dámy a husaři, pohádka Velesova šalmaj, Kolébka, Gazdina roba a Čapkova Matka. Největšího úspěchu dosáhl  kroužek sehráním hry Gazdina roba, za její provedení byl přeřazen do skupiny pokročilých souborů. Uvedené hry předvedli divadelníci v celé řadě okolních obcí, zejména v Záhlinicích, Pravčicích, Zdounkách a Zborovicích.

V roce 1952 byl v Hulíně založen dechový soubor pod vedením Emanuela Kalába. V roce 1952 došlo k adaptaci budovy Závodního klubu ROH, byly upraveny části vstupů, o rok později bylo upraveno venkovní zdivo. V březnu r. 1953 byly prováděny venkovní úpravy a generální údržba, kryté částkou 150.000,- Kčs.

V roce 1953 obdržel Závodní klub od KVOS v Gottwaldově (Zlín) za svou dobrou činnost loutkovou scénu, která hrávala pro děti dvakrát měsíčně. Tato scéna zanikla likvidací původního sálu (?). Filmový kroužek, který naplno fungoval od roku 1953, pravidelně promítal své odborné, vědecké i zábavné filmy jak v závodním klubu, tak i ve městě a okolních obcích. Kroužek valašských tanců vyvíjel svou činnost  v letech 1953 až 1955. Kroužek zahrádkářů rozvíjel svou zájmovou činnost v „Sadě míru“. Výsledky své činnosti pak prezentoval na výstavách jahod a ovoce. Závodní klub TOS rovněž provozoval autobus. To vše fungovalo v rámci sokolovny.

V roce 1960 byl přistaven přístavek, dnešní sklad židlí vedle přísálku. V roce 1961 byl objekt plynofikován, v roce 1965 došlo k rekonstrukci tehdejší kuželny na fotokomoru, kostymérnu a výtvarnou dílnu.

Největší stavební úprava spadá do let, 1966 – 1968, kdy byla provedena přístavba. Přístavbou byly získány prostory pro výtvarníky, hudební kroužky, nové sociální zařízení, divadlo a další místnosti potřebné pro činnost kulturního klubu. Přístavbou se získalo 3.199 m3 prostoru. Při stavebních úpravách vypomáhali občané našeho města jak ze závodů průmyslových i zemědělských, tak i ze společenských organizací působících ve městě. Otevření celého zařízení po adaptaci bylo v roce 1968.

V roce 1972 byl upraven vestibul a restaurace, v roce 1973 byla rekonstruována elektroinstalace a vybaveno jeviště. Na přelomu let 1979 – 1980 byla demolována skupina chalup v dnes volném prostoru před KK, na hranicích ulic Žižkova a Třebízského. Jednalo se o 7 chalup (čp. 169 – 174), postavených z nepálených cihel. Začátkem osmdesátých let byla vybudována místnost ve dvoře. Prostor pro cca 40 osob, bylo zde další příslušenství – kuchyňka, sociální zařízení. Tyto prostory byly určeny nejvíce pro oslavy životních výročí, „výjezdní zasedání“ apod. (dnešní dvorní trakt budovy Pilana Market) Po roce 1989 zde nechal ředitel Beňa přestěhovat servis SK pil, který do té doby fungoval v JZD.

PO ROCE 1989

Po roce 1989 nechal do prostor KK ředitel Beňa přestěhovat servis SK pil, který do té doby fungoval v JZD. V rámci privatizace s.p. Pilana nebyl KK do těchto aktivit zahrnut a bylo rozhodnuto o vrácení nemovitostí  původním vlastníkům, movitý majetek byl bez náhrady převeden na MěÚ Hulín. Ještě před převodem byl hledán nástupce Jednoty sv. Josefa s cílem předat veškerý majetek tomuto spolku. Hledal se nástupce pro provoz, ale následníci Jednoty (tzn. Orli a lidovci) nebyli schopni ze svých zdrojů zajistit provoz budovy kulturního domu. Po ne zcela jasných rocích byl nakonec i nemovitý majetek převeden na MěÚ. Pracovníci KK byli zaměstnanci a.s. Pilana. Po ukončení činnosti v KK byli zaměstnáni takto: paní Milada Bajerová na právním oddělení, paní  Drahomíra Střálková do obchodního oddělení, pan Majdloch do oddělení zásobování.

Zvláštní byl i další postup. Servis SK pil byl přestěhován do areálu a.s. Pilana, v několika místnostech KK (např. ve spodní kanceláři) byla zřízena nová obchodní společnost – Velkoobchod Pilana s.r.o., která se postupem doby stěhovala do dnešních prostor.

V letech 1991 – 1994 byla kultura ve městě svěřena soukromé společnosti CULTUS SERVIS Hulín. Na živnostenský list zde tehdy v kultuře podnikal pan Josef Jakubčík, jeho spolupracovnicí byla paní Alena Bernatíková (Jakubčík pracoval v oblasti kultury v Hulíně již za socialismu, odešel dělat ředitele kulturního domu v Kroměříži). Budova již patřila z větší části městu, nicméně podíl na opravách zastaralého vybavení a interiérů byl ze strany nového majitele minimální. Začátkem 90. let byla kultura všeobecně v úpadku a kvůli společenským změnám i změně fungování a organizace kulturního života se dostávalo kulturní dění na okraj. Díky výborné orientaci k oblasti kulturních pracovníků byly i v těchto letech v Hulíně nabízeny místním divákům skvosty tehdejší kulturní scény, nicméně zájem občanů města byl mizerný. V roce 1994 odešel pan Josef Jakubčík pracovat pro kulturu do Holešova.

V novodobější historii pak stojí za zmínku rekonstrukce ústředního vytápění v roce 1999, výměna oken a vstupních dveří, nátěr fasády a klempířských prvků, oprava chodníku v roce 2000 a rekonstrukce „pekla“ pod pódiem v roce 2003. Do dnešní podoby byla budov zateplena spolu s výměnou oken v roce 2013, v roce 2015 došlo ke kompletní rekonstrukci kotelny.

Budova MKC Hulín je dodnes z podstatné části v majetku města Hulína a částečně ve vlastnictví společnosti Pilana Market, s.r.o.

Posloupnost vedoucích kulturního klubu v Hulíně:

Výše uvedené informace jsou dílčí, uvítáme jejich upřesnění.
Zpracoval: Libor Pecháček 03/2016
Prameny a spolupracovníci: Jiří Haderka, Alena Bernatíková, Vlastimil Ulehla, Pamětní knihy ZPS Hulín a JUDr. Bedřicha Zelinky, archiv stavebního úřadu v Hulíně, archiv Hulíňanu,
Foto: hulínští pamětníci, Zdeněk Zimmermann, archiv Libor Pecháček + MKC Hulín.